pondělí 29. června 2015

Jsem stará?

NEJSEM stará!!!


Zjistila jsem, že jsem stará a docela mě to zaskočilo. Jsem si totiž myslela, že nejsem stará. Pravda, můj o tři roky mladší bratr mi celý život dává najevo, že jsem stará škeble, ale teď, co jsem se přehoupla přes čtyřicítku, už je to teda asi pravda. 

Brzy přijde doba kostkovaných papučí, cukráren s "holkama", kde dáme větrník a kafčo, krmení holubů, honby za levným máslem a návštěv předváděcích akcí, kde lze zakoupit zaručeně kvalitní ovčí deku, vařič zahraniční výroby, masážní přístroj na nohy, kastroly a k tomu všemu vozíček, abych to mohla odtáhnout, a to vše za cenu jen té kvalitní deky, na kterou dostanu slevu. Je to tady, blíží se padesátka :-). 

Nebo je to jinak? 

Myslela jsem si, že život začíná po čtyřicítce a padesátka je věk tak nějak nehodný povšimnutí, kromě toho, že z oslavy dělají lidi nevímproč bůhvíco. Počítala jsem, že v padesáti budu mít to dítě už soběstačné, nebude vyžadovat moji neustálou asistenci a já budu moct konečně

  • zkusit horolezit (na stěně a se zajištěním, samozřejmě)
  • jít na pořádnou tůru
  • koupit si motorku
  • vyrazit na sever nebo do Černobylu
  • přijít z tahu k ránu
  • zajít na striptýz (pro dámy samozřejmě)



Ale nee, v padesáti si prý člověk má koupit kostkované papuče, sednout k televizi a hlídat vnoučat. 

A víte co? Já říkám ne papučím, ne televizi, ne vnoučatům. Já říkám jo všem ztřeštěným nápadům, na které bude mít člověk právě padesáti čas, prostor, chuť a náladu. Protože já ještě nejsem stará a ani se nechystám být stará. Protože "stará" nesouvisí s datem v občance. Fakt ne :-) 

4 komentáře:

  1. Ale tak já bych i ty vnoučata klidně pohlídala (i když k věku dětí je dost nepravděpodobné, že by mě to postihlo v padesáti :D - aspoň doufám :D ), ale s tím, že se ani děti, ani vnoučata, ani snacha a zeťové nebudou jednou divit, že i po padesátce můžu mít nápady a plány a dokonce je i realizovat :-). Doufám, že budu umět být empatická babička, která dokáže pomoct i politovat v pravý čas, ale současně doufám, že nebudu vydíraná babička, která by měla litovat a neustále hopkat okolo i v situacích, kdy to není třeba a když nebudu, tak se tedy rychle dozvím, jaká jsem :D Prostě doufám v tak nějak z obou stran vyrovnaný a hezký přístup.
    J.i.n.d.ř.i.š.k.a
    Mmch. znám lidi po sedmdesátce, kteří milují svá vnoučata a milují i své, stále velmi mladistvé plány... Takže v padesátka? To je rozpuk mládí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vsechno muzu podepsat :-) A pridam neco od sebe.
      Letos mi bude 44. Memu priteli je 49. Znam ho dvacet let a vim, ze se vubec nezmenil. Prisel k nejakym kilum navic a prisel o nejaky vlasy. Vsechny tedy :-) Ale porad je to stejnej blazen do kola, do lyzi, porad stejne divoci na raftech. Porad je s nim stejna legrace a porad je to CHLAP. Neverim, ze se to do pristiho roku zmeni. Spis pocitam, ze po padesatce zacne delat veci, na ktere nemel cas :-) A nebude to krmeni holubu.
      Vek vazne neznamena vubec nic. Jeho dedecek se v 75 zamiloval a ozenil. A kdyz behal kazde rano v parku pred penzionem pro duchodce, tak byla okna plna vzdychajicich babicek :-)

      Vymazat
  2. Padesátku jsem "oslavila" (na oslavy si nepotrpím, takže to byly narozky jako každé jiné před čtvrt rokem, příteli pomalu táhne na sedmdesátku... Za těch třicet let, co se známe, nám přibyly vrásky, nějaké šediny, ale taky bláznivé nápady :-) On pořád aktivně běhá, lezeme po kopcích, podnikáme pro někoho šílené fotovýpravy... Takže podepisuju - datum narození, to je jen číslo někde v občance!!! :-)
    IS

    OdpovědětVymazat
  3. Je mi přes padesát, mám celkem malé děti (8 a 7), jednoho půlročního vnoučka, loni jsme byli s manželem na túrách v Tatrách, s dětmi jezdíme na vandry,pod stan, pořád jsme někde, i vnoučka nosím v nosítku a chodíme na výlety...jsem stará?! NE!!! je to jen číslo...:-)))
    Misicka

    OdpovědětVymazat