Byl ten dnešek pozitivní nebo negativní?

Dneska jsem lítala emocema ode zdi ke zdi. 


Nejprve jsem se vyrovnávala s e-mailem učitelky angličtiny naší mladé, která se minulý týden nedostavila na třídní schůzky, pročež plénum rodičů jí poslalo vzkaz velice čitelný. Pančelky se to nějak dotklo a dnes v noci nám odeslala e-mail, ze kterého na všechny strany stříkala uražnost, na kterou jsem zvyklá u desetileté Kláry, když se nepohodne s nejlepší kámoškou a prostě spolu asi tak dvě hodiny "neka". Pak si zavolají a zase spolu "ka". My už "ka" nebudeme, protože invektivy pančelky jsem tak nějak nevydýchala. 

Potom jsem se vypravila za pánem, pro kterého jsem odvedla nějakou práci, ale po penězích vidu ani slechu. Odcházela jsem s potvrzením z internetbanky a informacemi, že jsem pijavice a kráva (jo, někteří čtenáři mého blogu si to myslí, ráda je s ním seznámím). Celé to bylo natolik vyčerpávající, že jsem celou cestu do Ruzyně mlčela jako ryba, až mi pár desítek metrů před cílem došlo, že mám v autě ještě dítě, které cosi mastilo na tabletu a psychické rozhození matky nevnímalo. 

A potom to přišlo. 

Rozhodla jsem se, že uvolním dítko ze školy, abychom na vlastní bulvy viděly ty všechny stroje americké armády. A páč jsem nechtěla psát do žákovské knížky cosi o rodinných důvodech, bo to dítě by beztak prásklo, kde bylo, domluvila jsem naši absenci předem s třídní učitelkou, která projevila pochopení a nadšení, pročež dítě uvolnila a pravila, že jim bude Klárka alespoň vyprávět. 

Stanuly jsme před branami ruzyňských kasárna deset minut před desátou hodinou. V tu chvíli tam bylo spíš víc policistů, než návštěvníků. Zde první pozitivum - policisté příjemní, ochotní, poradili, pomohli a ještě jsme prohodili pár přátelských slov. Opravdu pomáhali a chránili, teda spíš pomáhali, chránit nebylo před kým. 

Zařadily jsme se do spořádané fronty, aby se chvilku po desáté zvedla závora a my mohly na vlastní bulvy vidět to, co už možná nikdy neuvidíme. Techniku americké armády. Musím říct, že jsem se dost smála při představě odpůrců konvoje, kteří chtěli američany zastavovat sypáním hnoje na silnici. Si nějak neumím představit, že by ten hnůj dokázal ty giga stroje zastavit. 

Přes nepřízeň počasí, kdy chvíli nám na hlavy pražilo slunce, abychom byli vzápětí bičováni větrem deštěm (no jo, halt NATO větru, dešti neporoučí a ani se nám to nikdy nesnažilo podsunout) jsme se s Klárkou ocitly uprostřed pozitivní atmosféry. Kolem nás usměvaví američtí vojáci, Češi objímající se s nimi, foťáky cvakaly, pivo a další české pochutiny se rozdávaly. Děti si užívaly možnosti vidět Strykery a Humvee, vyfotit se s vojáky. Procházely jsme se a obdivovaly a obhlížely. Najednou jsem se ocitla v jiném světě, ve světě lidí, kteří si uhnou, aby nevlezli jinému do záběru, ve světě lidí, kteří spojenecké vojáky jen tak obdarovávají pivem, ve světě, kde malé dítě nese transparent "Welcome in Prague" (chybu odpouštím, ti vojáci ji jistojistě omluvili taky, bylo to totiž milé, transparent byl vyroben z víka krabice od bot), ve světě, kde se vojáci dělí o krabici větrníků, kterou jim kdosi donesl. Ve světě pohody, vzájemného ohledu, obdivu, soudržnosti a spojenectví. 

Teď jsem asi trochu patetická, ale pochopte, že poté, co jsem se dozvěděla (a nejen já), že jsem absolutně nezodpovědný rodič, aby mi vzápětí chlap s vypracovanými bicepsy vyhrožoval, že jestli se okamžitě nezvednu, tak mi ven pomůže (jsem chtěla ty své peníze), pro mě hodina v této atmosféře byla balzámem na duši. 

A aby toho nebylo málo, tak jsem při výjezdu z jakési louky, kde jsem se souhlasem policistů (nejen já) parkovala, zapadla do bahna a tři silní muži mi auto vytlačili. A já jim ani nestihla poděkovat, protože kdybych zastavila, tlačili by znovu. Díky Vám. A díky všem za tento vlastně nakonec pozitivní den :-). 




Komentáře

  1. Ono je potřeba jednou za čas dobít baterky něčím pozitivním, aby člověk mohl dál fungovat. Někdy je to nabíjení v docela nečekaných situacích-jako jsou třeba kasárna. Hlavně, že to funguje! :-) Hezký den!

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem se nakazila od jisté J.Š. a jsem zcela negativní - proč se s nimi Češi proboha objímali???
    :D :D
    Pimpa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože jsi negativní :-)

      Vymazat
    2. Takže když budu pozitivní, tak to dělat nebudou??? :D
      Pim.

      Vymazat
    3. Budou .... a ty to budeš chápat

      Vymazat
    4. Nebudu. Dovedu si představit pouze dvě situace, kde by objímání cizího vojáka bylo namístě. Zde myslím nenastala ani jedna z nich.
      Pim.

      Vymazat
    5. Nesváděj to na mě Pimpo :-) Já jsem negativní jen pro někoho!!! Ve skutečnosti bych se objímala též, kdybych měla možnost. A to už jen proto, že jsou to pěkní, mladí chlapci :-) :-)
      Jarka

      Vymazat
    6. Jarko, no u tebe je mi jasný, že ta jedna možnost by platila, hahahahaha :D.
      Pimpa

      Vymazat
    7. Negativní Jarka by se zcela pozitivně objímala ... ha :D

      Vymazat
    8. Ha - ale PROČ?! Tak otázka leží :D.
      Pim.

      Vymazat

Okomentovat