sobota 7. února 2015

Tak už je to zase tady

aneb o zákazu kouření v hospodách


Zase se o tom začalo mluvit, tak mají blogeři napříč spektrem potřebu se k tomu vyjádřit. Vyjádřím se tedy tentokrát i já. Jsem kuřák. A vlastně je mi jedno, jestli bude v hospodách zakázáno kouřit. Proč? Protože mi nevadí zvednout zadek a jít si zakouřit ven, jeden se protáhne, nakonec zjistí, že místo krabičky si dá za večer cigarety dvě, nesmrdí a nemusí se před odchodem do postele umýt včetně vlasů, jakož i kalhoty jsou použitelné i druhý den. 

Jezdíme již léta na hory do jednoho malinkatého penzionu v Krkonoších. Hospůdka je tam malinkatá, nízký strop, pár stolů, krb. Nádhera. Před pár lety zakázal majitel v hospůdce kouření (v pokojích a společných prostorách se nekouřilo nikdy, kouřilo se právě jen v té hospůdce). Již týden před mým příjezdem se hroutil, co na to řeknu (přeci jen jsem stálý host a kuřák!!!). Zajásala jsem. Zatímco ještě rok před tím jsem po večeři musela dítě odeslat do pokoje, čímž se nám večer značně komplikoval, bo mladá odmítala pobývat na pokoji sama a my si chtěli vypít pivo a podívat se na zprávy, tak najednou nebyl problém, aby pobyla s námi, zahráli jsme si karty, případně nějakou společenskou hru. Najednou jsem nemusela řešit, že v místnosti není kvůli třem přítomným kuřákům vidět na krok, tedy že se prostředí stalo pro dítě zcela nevhodným. Najednou jsem si před odchodem do postele nemusela mýt vlasy a taky tepláky mi stačí na týden bohatě jedny. Prostě luxus. Konstatuji, že mi nohy zatím neupadly, když se občas zvednu a jdu si zakouřit ven, ostatně navíc ještě třeba zjistím, že venku sněží a ráno bude luxusní prašánek, takže se pak vyběhnou podívat i nekuřáci (on ten sníh je čím dál vzácnější :D), čímž pádem se nám to párkrát již zvrhlo do príma koulovačky. Majitel umístil ven na stolek popelník, takže odpadá problém, který dost často mívám, tedy ono pověstné nerudovské - kam s ním .... v tomto případě s vajglem. 

Poprvé jsem se s plošným zákazem kouření setkala v Belgii, zvykla jsem si rychle. Také proto, že majitelé restaurací mysleli právě i na kuřáky a před každou hospodou stál stolek, dvě až tři křesílka, popelník a v zimě u mnoha z nich i infrazářič, aby kuřák neumrzl. 

Takže - jestli se v hospodách zakáže kouřit, já se z toho nezhroutím a počítám, že to nakonec uvítám tak, jako v té mojí oblíbené hospůdce na horách. Nebudu muset v okamžiku, kdy se chci s dítětem najíst, řešit, jestli se budu prokopávat kouřem ke stolu, jestli budeme smrdět a jestli do sebe nenahážeme v rychlosti polívku a neprchneme napůl hladové, protože zákaz kouření v době podávání oběda nikdo kolem nerespektuje. Řešením by asi byly fakt stavebně oddělené prostory pro kuřáky, ale to kolem sebe vidím dost často, kdy provozovatel hospody seznal, že stačí zíďka do výšky jednoho metru a stavebně oddělený prostor je hotov. Já si totiž stavebně oddělený prostor představuji tak, že z kuřáckého prostoru do nekuřáckého nepronikne nic, ale to jsem asi trochu hnidopich. :D

Co mě ale zaujalo v jednom blogu. Autor napsal, že je proti kouření v hospodě, protože on doma nekouří, ale k pivu v hospodě si cigaretu dá. Troufám si říct, že vím proč. Ono totiž kouření smrdí. Tak je lepší nechat někoho cizího prát ty zatuchlé záclony, řešit propálené ubrusy a likvidovat popelníky plné vajglů. Kdysi dávno jsem doma kouřila, vím, co pár cigaret umí udělat s uklizeným bytem ... 

Tak jo, klidně to  kouření v hospodách zakažte. Hostinské jen prosím, aby na nás, kuřáky, taky trochu mysleli, třeba oním stolkem, křesílkem a popelníkem před vchodem. Na topení netrvám, počítám, že v našich zeměpisných šířkách za pět minut ještě nikdo neumrzl :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat