neděle 8. února 2015

Dýně zdarma?

Jasně, dýně zdarma


Nesnáším slevové akce. Jako, když mají někde něco, co běžně kupuju, v akci, koupím třeba dvě balení, ale nějak cíleně ty nabídky neprohlížím. Většinou mě nechávají akce typu: Kup dvě, dostaneš tři, absolutně vlažnou. Většinou, jak jsem si všimla, je v akci to, čemu za chvíli končí záruka, takže buď to zkonzumujete stůj co stůj nebo se otrávíte nebo to prostě vyhodíte. Ne, nejsem rozhazovačná, ale děsně nerada ze sebe nechávám dělat blba. Umím si totiž spočítat, že jestli mi někdo prodá ultravýhodně kafe, tak to má nastřelený na rohlíkách apod. 

Vzpomínám si na svého skorotchána kdysi dávno, který byl slevovými akcemi přímo posedlý. Každý den vylovil ze schránky několik letáků, pro ostatní odskotačil do krámů, aby pak celé dopoledne porovnával ceny a zjišťoval, kde mají co levného. Následně sepsal své manželce seznam a vyslal ji do víru velkoměsta, aby tuhle koupila máslo, támhle rohlíky, pro chleba skákla pro jistotu sem a eidam (30% - samozřejmě) mají zase nejlevnější támhle. Ta nebohá žena se mu neodvážila odporovat, tak své důchodové dny, které měla zaslouženě věnovat odpočinku, koníčkům nebo zevlování, strávila pochodem a pojezdem po městě, aby zakoupila ty nejlevnější potraviny široko daleko. Možná tehdy jsem k těm slevám pojala takový odpor. 

Jsem divná, ale odmítám se rvát ve výprodeji dětského oblečení, a že jsem o tom slyšela příhody přímo hororové. Když mají někde levné gumovky pro dítě, vyšlu tam babičku, páč ona je bojovnice a uloví vždy správnou velikost. A když mám chuť na smaženej květák, tak si ho koupím bez ohledu na jeho cenu. Jsem schopná si uškrtit jinde. Trochu se řídím heslem, že co v životě sežeru, už mi nikdo nevezme a patřím mezi šťastlivce, kteří si svůj jídelníček nijak extra hlídat nemusí. Jakmile jsou mi těsnější gatě, stačí na pár dnů vysadit čekuládku a je to pryč. 

Ne, že bych se netetelila blahem, když čirou náhodou narazím na něco hezkého za polovinu ceny, ale nejdu po tom cíleně, a u jídla to fakt většinou vůbec neřeším. 

Jako cílová skupina pro hypermarkety a supermarkety jsem teda fakt nic moc. Nechytím se na nic. Nechytím se prostě ani kdyby mi ke kilu brambor dali desetikilovou dýni zdarma. Ne, počítám, že by stejně byla uvnitř nahnilá.

7 komentářů:

  1. Já se za to vždycky mamince smála. A teď když jím za svý, tak dělám to samý:) Je to dědičný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jo, my doma vždycky všechno prožrali :D

      Vymazat
  2. No a já bych ještě dodala, že dvojnásob to platí při potravě duševní... :-) tam bych se toho "zdarma" obávala velice... ;-)

    Já -notorický divadlochodič- dobře vím, že když je někde 1+1vstupenka zdarma, není to žádná hitparáda a nehrnu se tam... kvalitní a dobré věci jdou na odbyt bez podbízivé reklamy...jenže my jsme národ, který slyší na "koblihy zdarma", a tak to marketingové agentury dobře vědí- u většiny populace úspěch zaručen!! :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to stejný jako s tou kudlou od Horsta ... to se prostě vyplatí :D

      Vymazat
    2. :DD díky,pobavila jsem se.Myška

      Vymazat
  3. "A když mám chuť na smaženej květák, tak si ho koupím bez ohledu na jeho cenu. Jsem schopná si uškrtit jinde." jo tak, že pošlu babičku do výprodeje, ale sama se tam "prát" přece nepůjdu...

    OdpovědětVymazat
  4. Nepochopila ,). Ale to nevadi ;)

    OdpovědětVymazat