pátek 27. února 2015

Byla jsem týrána

alespoň podle měřítek mého dítěte


1. Doma jsem musela vynášet odpadky - denně, vysávat - každou sobotu dopoledne, později jsem ještě umývala koupelnu, utírala prach. Jo, a ve dřezu se po příchodu mámy z práce nesmělo vyskytovat žádné špinavé nádobí. 

2. Musela jsem se učit, jiné známky než jedničky se doma nepřipouštěly a veškeré poklesky ve vzdělávání byly podrobovány dostatečnému zkoumání, proč, nač, zač a KDY si to opravím. 

3. Pokud se dospělí bavili, musela jsem být zticha. A to, prosím pěkně, i v restauraci, pročež jsem kolikrát musela počkat v autě, až si naši něco vyřídí. Nesměla jsem říct ani slovo, musela jsem počkat. 

4. Co jsem dostala na talíř, jsem jedla, i když jsem na to zrovna třeba neměla chuť. A nikdy jsem si nedovolila se ofrnět. 

5. Rozhodně jsem si nedovolila kritizovat vybavení domácnosti, i když sousedi to samozřejmě měli lepší. Zkrátka a dobře by mě ani ve snu nenapadlo něco takového dospělým říct. 

Vyrostla ze mě osoba s vlastním názorem, poměrně pracovitá, empatická, ochotná, čistotná .... a s pocitem, že byla týrána. Proč?

1. Moje dítě sice sem tam vynese nějaký ten odpadek, občas vezme do ruky vysavač s pocit zřejmého odporu, do koupelny ji zatím nepouštím a prach si sem tam utře u sebe. Nádobí se dotkne občas, když ji pošlu vyklidit myčku. Veškeré tyto úkony jsou doprovázeny protaženým obličejem a hláškami typu, jak jsem hrozná, nechápu ji, jak je unavená, předřená a měla by si konečně sednout, aby si odpočinula. 

2. Učí se, to jako musí, ale opět je proces domácích úkolů a procvičování provázen náporem na moji nervovou soustavu, protože tomu nerozumí, já to neumím vysvětlit a paní učitelka říkala, že takhle se to nedělá. Platím doučování, jinak bych už tady tloukla hlavou do zdi, abych se nedopustila spáchání trestného činu týrání. 

3. Pokud se v okruhu mé dcery baví dospělí, bez ostychu jim jde kdykoli sdělit svůj názor nebo potřebu a vůbec nebere ohledy na to, že právě probíráme hrozbu třetí světové války nebo gigantickou výši státního dluhu. V restauraci, když chce, tak hovoří, hovoří vlastně neustále a rozhodně na mě nikde nečeká. Vždy jde všude se mnou. Když říkám všude, skutečně tím myslím všude. 

4. Pokud si dovolím uvařit k večeři něco, nač zrovna není chuť, protože na ty špagety byla chuť včera, ale dneska je rozhodně chuť na topinky se strouhaným sýrem, dostanu to pořádně sežrat. 

5. Nutně potřebujeme nový gauč, knihovnu, stolek, křesla, stůl, židle, pergolu, zahradní nábytek, bazén, konvici a nádobí ... kde na to vezmu, to se jako neptá. Prostě suše konstatuje, že když každý měsíc koupíme jednu nebo dvě věci, budeme to mít doma za chvíli všechno úplně nové. 

Připadám si, že jsem byla jako dítě týrána ..... 

Jak jste to měli vy? :D

8 komentářů:

  1. Hele, nebydelala jsi s námi ??? :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ty máš doma na prázdninách mou dvanáctiletou pusénku, jo? :D U nás to bylo přesně to samé - před odchodem do školy umýt a utřít nádobí, každou sobotu povinný úklid celého bytu /jako...rodiče pracovali taky, to jo :D/, ven jsem mohla až PO úklidu, televize přes týden neexistovala, v sobotu a neděli dopoledne taky ne a pokud jsem zapomněla vynést koš, poslal mě s ním tatínek po setmění...abych se poučila. Usuzuju, že mě taky týrali.
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vítej v klubu týraných, počítám, že naši rodiče měli velké štěstí, že neexistovala linka důvěry pro děti :D

      Vymazat
    2. Bezesporu :D
      J.

      Vymazat
  3. Moje dite neveri, ze jsem tento clanek nepsala ja. Co delame spatne?

    OdpovědětVymazat
  4. Tyjo, pak že se s tebou NIKDO neshodne :-)
    je to tak. Mám dítě celkem krotké, ale občas musím některé věci týkající se života a jeho praktických stránek taky hodně didakticky vysvětlovat :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Mně bylo dopřáváno podobně jako vaší dceři :)

    OdpovědětVymazat