Mám hendikep

aneb o jiných úhlech pohledu


Občas napadám na nohu. Mám špatné kyčle, takže sem tam se stane, že prostě napadám na nohu. Jednu nebo druhou, prostě napadám. Jsem tedy hendikepovaná. 

Mám hnusné vlasy. Zatímco většina populace se pyšní luxusní hřívou, já mám nějaké divné rousy a nic s nima nesvedu. Jsem tedy hendikepovaná. 

Mám křivé nohy, navíc je mám krátké. Zatímco ideál krásy velí, abych měla nohy dlouhé a štíhlé, tak já je mám krátké a tlusté. To je jasný hendikep. 

Nemám hudební sluch. Jakože jedno cé, druhé cé. Furt mi všichni říkají, že to musím slyšet. Neslyším, pochopte už konečně, že JÁ to neslyším!!! Zase hendikep.

Takže suma sumárum hendikepů jak naděláno!!! Co, pane prezidente, kam se mnou? Já totiž ještě neumím běhat krátké tratě a vrhat koulí, čímž pádem jsem byla podrobena posměchu spolužáku. A páč jsem hedikepovaná, měla bych být zařazena do školy krátkých vrhačů a pomalých běžců krátkých tratí (ty krátké tratě jsou důležité, bo dlouhé docela umím). Je taková nějaká škola? 

Až se o ní, pane prezidente, dozvíte, dejte vědět, přihlásím se tam a trochu si zlepším skóre v oboru tělesné výchovy. Vzhled se naštěstí neznámkoval. Doufám, že není potřeba použít slovo "zatím". 



Komentáře