Colette

aneb zklamání


Knihu jsem nečetla, ale k filmu jsem si včera sedla, abych odcházela zklamaná. Čekala jsem návaly emocí, haldu kapesníků (já jsem taková plačka obecná a od minuty bych se tím mohla živit), ale nakonec jsem se rozpačitě zvedla a šla si přečíst recenze. Měla jsem to udělat před tím. 

Můj dojem z celého filmu? Ano, rozpačitost je ono správné slovo. Možná nám tvůrci chtěli podat tuto část dějin nějak stravitelněji, že to celé postavili na lásce Viliho ke krásné židovce Colette. Ale jsou prostě věci, které se stravitelně podat nedají, protože stravitelné nejsou. A holokaust je jedna z nich. 

U Colette už od začátku víte, jak to dopadne, takže nějaké obavy o osudy hlavních hrdinů se nedostaví. Ostatní osoby se vám jen tak nějak mihnou příběhem, takže nemáte možnost k nim získat vztah a vzápětí trpět s nimi. A přitom to obsazení - Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský, Pavel Rímský a mnozí další - ti všichni mohli předvést svůj herecký koncert. Je jim však věnováno velmi málo času a prostoru, aby mohli diváka vtáhnout do prostředí Osvětimi. 

Z filmu byste současně mohli nabýt dojmu, že v koncentračním táboře mohli ti, kteří přežili, nádherně zbohatnout. Časová linka filmu je jiná, než reálný život. A jakkoli připouštím, že mohli vězni občas tajně někam ukrýt nějaký ten diamant, tak tady by bylo možné dovodit, že se tak dělo denně, dozorci nikdy nic neodhalili, zatímco ponožky v kapse jedné vězenkyně byly odhaleny ihned. 

Místy jste uchváceni kamerou. Scény, kdy se z nebe snáší popel, jsou emotivní, ale tak nějak jen tyto. Osobně jsem měla problém s až surrealistickými záběry na komíny. Občas jsem čekala, že nám přistanou  mimozemšťani a celý tábor osvobodí. 

Nevím, co mysleli tvůrci scénou s ruskými osvoboditeli, protože tu jsem nebyla schopná pochopit vůbec. 

A je toho víc. Asi nejvíc jsem byla fascinovaná nažehlenou bílou košilkou, kterou nám Colette odhalila, jakmile ze sebe sundala neforemné kalhoty a o několik čísel větší košili. 

Suma sumárum. Tento film mohl být podstatně lepší, opravdu podstatně. Z filmu, který nám všem měl ukázat, jak se dala hrůza v Osvětimi přežít, se stala love story, kde na závěr chyběla už pouze třepotající se nějaká vlajka. Je to škoda. 

Protože třeba film Poslední cyklista .... ten vážně neměl chybu. 


Komentáře

  1. Mě fascinoval detailní záběr na perfektně upravené nehty hlavní hrdinky po několika měsících v koncentráku. Těch nesmyslných detailů tam bylo víc. Dívat jsem se vydržela, ale souhlasím. Byl to v podstatě kýč. A poslední cyklista- super film! Radka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat