čtvrtek 2. ledna 2014

Trocha statistiky

a malá rekapitulace

Myslím, že se s novým rokem sluší, abych vám tady poskytla trochu čísel. A taky bych se chtěla zamyslet nad tímto blogem. Nečekejte žádné hluboce filosofické hloubání, jsem ducha mdlého, mnoho věcí jsem určitě nepochopila, takže i tohle zamyšlení bude takové, mno, jakože .....

Tento blog byl ve chvíli, kdy píšu tuhle větu, otevřen 409729-krát. Pěkné číslo. Ani jsem ho nečekala. Denní čtenost se pohybuje někde mezi 400 - 1200 přístupy (pokud se neobjeví něco, co rozbouří poklidné hladiny internetu, tam to potom lítá, tedy tehdy to lítalo :-))). 

Komentářů máme 4931. Taky dobrý. A nejčtenějším článkem byl tento (to ostatně vidíte na blogu sami). Byl otevřen 9402-krát. Oops. 

Většina komentujících zůstává skryta v anonymitě internetu. A já si tady ani nenaistalovala nic, co by mi hlídalo IP adresy. Jediné, co vím, je, že teď, v tuto chvíli, čte blog 64 lidí z České republiky a 2 z Německa. Víc nezkoumám. Jak jsem tady ostatně několikrát napsala, komentáře jsou vizitkou svých autorů. A jestli někdo nemá potřebu se podepsat, nechť tak nečiní. A jestli má někdo potřebu urážet, nechť tak činí. Jediné komentáře, které budu mazat, budou ty podněcující k rasové, náboženské, národnostní a jiné nenávisti. Jestli má někdo potřebu mi nadávat, prosím, jak je libo :-). 

Ostatně jsem se zde už dozvěděla mnoho zajímavých charakteristik, psychologických rozborů a hodnocení, z nichž mnohé byly už možná za hranou. Nevím, neřešila jsem to. A dlužno podotknout, že ta hodnocení se nevynachází jen zde, ale je možno je nalézt i jinde na internetu. Je potom hodně zajímavé sledovat, jak vás hodnotí lidi, kteří vás v životě neviděli nebo vás viděli všeho všudy pět minut. Osobně jsem prošla poměrně hloubkovým psychotestem (kdysi dávno v práci), takže svůj profil znám naprosto dokonale, a to nejen díky tomu, že sama sebe znám asi nejlíp. Tehdy do mého nitra nahlédli i jiní a vypracovali poměrně obsáhlý posudek, ze kterého vyplynulo, že nejsem psychopat, jak si jistě mnozí myslí. Můj profil je vcelku nudný. Nic třeskutého se v něm neobjevilo, což ty, kteří mne opravdu znají, jistě nepřekvapilo. Takže mohu s jistotou prohlásit, že v sobě nechovám nenávist, nejsem závistivá, jsem zkrátka a dobře jedna úplně obyčejná ženská, která se ovšem vyznačuje velmi silně vyvinutou empatií. Překvapivé? Pro někoho možná ano, pro jiného zase ne. Je to dáno jen a jen tím, kam až jsem schopná lidi pustit. Protože někoho, nepustím, kdyby na koze rajtoval. Už jsem se poučila. 

Třeba si představte, že vám poté, co máte někoho o víkendu na návštěvě, cosi v domácnosti chybí. To cosi jsou peníze. Jak to celé dopadne? Vosel jste vy. Jste označeni za agresivce a hotovo. Domů už mi jen tak někdo nesmí. Taky hotovo. 

Nebo si představte, že vám denně dřepákuje doma sousedka a skuhrá, jak je to její manželství na h***o. Po čase, kdy mlčíte, už to nevydržíte, páč poslouchat to denně poté, co dorazíte orvaný z práce, se dá fakt jen omezenou dobu, řeknete oné zhroucené dotyčné, aby si laskavě sbalila kufry a od toho člověka odešla. Oni se potom udobří a vy víte, že jste měli držet hubu, protože špatný jste jednoduše vy. Radím tedy už jen tomu, kdo o to opravdu stojí. A s velkou rozvahou. 

A mohla bych pokračovat, ale tady to utnu. Řekla bych, že to bohatě stačí. Jsem poučená a hotovo. 

No, kromě té empatie mám ještě jednu vlastnost. Říkám, co si myslím. Což teda někteří velmi těžce nesou. Jako jo, na jednu stranu to chápu. Ono se to někdy nedobře poslouchá, to je naprosto jasný. Já to vím, ale nemůžu si pomoct. Navíc bývám v diskusích docela pohotová, a to nejen v těch internetových, což již mnozí poznali na vlastní kůži. A řekla bych, že pár jich i litovalo. No, co nadělám? Někdy mě to prostě fakt vytočí. 

Třeba tuhle ten družinář, když se mi snažil vysvětlit, že mi nic není do toho, kde se pohybuje moje dítě. To jako neměl dělat. Zcela "dospěle" mi položil telefon. A od té doby mne nezdraví, jak jsem už psala. Třeba mu to pomůže. 

Nebo třeba ta angličtinářka. Poté, co jsem jí v průběhu dvou týdnů objevila tři chyby a jednu v českém slovním hodnocení k tomu, pídila jsem prostě a jednoduše po její kvalifikaci. Nedopadlo to dobře, páč žádnou nemá. Po našem rozhovoru nedorazila do hodiny. Nějak jí moje vyjádření, že by měla dětem tedy dávat testy, které vypracoval někdo, kdo anglicky opravdu umí, rozhodilo. Co nadělám? Já nepíšu: No, isn´t. 

Štve mě to. Fakt že jo. Nedbalá práce, nespravedlnost, lži, polopravdy a využívání a zneužívání lidí. To mne fakt štve. A nebudu to vyprávět u piva. Řeknu to naplno a tam, kde se to týká. Na druhou stranu, kdybych to ovšem blinkala po večerech a za bukem, tak bych nikdy nebylo označena za závistivou, nenávistnou a jánevímjakouještě osobu, která by se měla léčit. 

A víte co? Já to radši stejně dál řeknu naplno. Proč? Protože ten, kdo mi to nedokáže říct sám za sebe do očí, mi stejně nestojí za to, abych se jím zabývala déle, než dobu nutnou k přečtení jeho urážek. 

Žádné komentáře:

Okomentovat