Jednou jsem nepřijala nabízenou ruku,

protože jsem na to měla právo


To právo pramenilo ze dvou věcí. Jednak osoba, která  mi ruku nabídla, zřejmě chyběla, když se probíralo, že ruku podává první žena, navíc, když je starší. Druhým důvodem bylo to, že onoho dotyčného již velmi pravděpodobně v životě neuvidím, přestože do něj neblahým způsobem zasáhl víc, než by mi bylo milé. Zkrátka a dobře jsem tu ruku nepřijala a nejsem na to vůbec hrdá. Ten momentální vzdor, kterého jsem se dopustila v téměř 40 letech, mi za to asi tak nějak nestál. Dnes to vím, tehdy jsem to ještě netušila. Trochu tam tehdy hrálo roli i to, že jsem si před tím s tím člověkem ruku podala, pročež ještě teď mi naskakuje husí kůže, když si na to vzpomenu. Znáte to - leklá ryba. 

A tak jsem byla tak nějak ráda, když jsem si zde přečetla, že jsem se tím nezařadila do stádečka. Jojo, já se dycinky chtěla vymykat. Jakože ten modrý pruh ve vlasech a tak. Takže jsem byla ráda, že nejsem stádečko. Nepodala jsem ruku, nejsem stádečko. 

Ale pak jsem si zde přečetla, že ono je to asi drobet jinak. Takže tomu teď vůbec nerozumím. Je podávání ruky zařazení do stádečka nebo není podávání ruky zařazení do stádečka? 

Možná se tedy vrátím k tomu, co mi říkali doma. 

Zdrav!!!
Nabízenou ruku přijmi a přiměřeně stiskni!!!
Hleď osobě, se kterou se zdravíš, do očí!!!

Tedy pozdravení, podání a přijetí ruky, její přiměřené stisknutí a pohled do očí je zkrátka a dobře jen a jen pravidlo slušného chování, jehož dodržování z nás stádního tvora neudělá. V očích těch ostatních buddeme prostě a jednoduše vychováni, bude vidět, že dodržujeme pravidla slušného chování. 

A kdy se mají tato pravidla dětem vštěpovat? Hm, řekla bych, že od okamžiku, kdy začnou vnímat. Ale bude to věcí názoru. 

Mimochodem - děkuji za všechny rady, jak se mám popasovat se svými mindráky a problémy, jak mám psát nebo nemám psát tento blog a tak. Já se totiž do žádného stádečka zapasovat nenechám. S výjimkou toho, že i nadále budu zdravit a budu totéž vyžadovat u svého dítěte. Bez ohledu na to, jestli si někdo myslí, že podání ruky je manévrování někoho do podřízené pozice. Podle mne je totiž podání ruky jen jednou z forem pozdravu. A rozhodně vás nepostaví do podřízené pozice. Naopak ten, jemuž pozdravit (a chce se mi napsat zabučet) dělá potíže, je v mých očích ........... mno - třeba ten náš družinář, ten se rozhodl, že mne nebude zdravit. Asi má dojem, že mne tím trestá. Ale když mu to dělá dobře ...... :-)

Komentáře