středa 7. listopadu 2012

Rolničky, rolničky, vytahujte penízky

aneb blíží se vánoce, otvírejte peněženky. 


Především nám dávají vánoce zabrat, když si přelouskáme dopis Ježíškovi. Já teda osobně šla do kolen, ale to je jedno. Zkušenosti z minulých let mi velí nakoupit dle vlastního uvážení vybraná přání, radosti je pod stromečkem až až. Vloni nám chyběla "bárbí snouborděčka" a vlastně nám ani nechyběla. Letos to bude stejné. 

A já jsem si zase všimla, že jak se blíží ten advent (se to teda snažím ignorovat, ale kalendář je neúprosný) registruji zvýšené množství "potřebných". Lidi na to jdou různě, jeden lepí na net fotky, druhý videa, třetí vypisuje příběhy a pohádky. Zkrátka - fantazii se meze nekladou. 

Je jen a jen na dárci, zda ho osloví sluníčková fotografie dítěte nebo pohádka s nešťastným koncem. Je to prostě jako na krámě - jeden jde po zářivém obalu, druhý po něčem jiném. Ale i tady si každý najde jistě to své. 

Jenže - ono to má své jenže. Jednou totiž přijde doba, kdy lidem to neustálé podsouvání hlubokých lidských příběhů se špatným koncem, který můžete spasit jen vy (tedy zasláním patřičného finančního obnosu), přinese spíše alergickou reakci než touhu pomoci. Přijde ta doba, kdy lidi odmítnou všechny a všechno, protože se nedokáží v té záplavě potřebných už orientovat a nebudeme si namlouvat (lidé jsou tvorové vynalézavé), že by se nestalo, že by se mezi nimi nenašel nějaký ten vykuk, který pomoc vlastně nepotřebuje a jen se rozhodl si drobet přilepšit. 

Proč by měli lidi pomáhat, když by třeba viděli, že poslali peníze někomu, kdo má dost? Proč by si urvali od huby? Proč? Mnohdy třeba urvou "jen" 50 korun, protože jim příjem víc nedovolí. Mnohdy prostě víc nemůžou a mají jen potřebu a touhu někomu pomoci, ne přilepšit. Pomoci !!! A právem se mohou cítit podvedení, kdyby se dozvěděli, že jejich "potřebný" vlastně žádný "potřebný" není. Že je to zkrátka a dobře vykuk, který se rozhodl si svůj standard vylepšit na úkor druhých. Ano, i tací lidé jsou. A jistě jen tak nevymřou. A před vánoci a koncem roku, kdy lidi bilancují, jsou ty peněženky tak nějak otevřenější, tak je potřeba kout železo dokud je žhavé. 

Přeji Vám všem, abyste si vybrali správně svého "potřebného" a pomoc, kterou mu pošlete, Vás hřála stejně jako kvalitní zimní bunda. Vím, že to není jednoduché. Radím občas číst mezi řádky :-). 


48 komentářů:

  1. Velice zajímavé čtení, poučné.
    Vůbec mi není divné, že někdo dokáže svoje "skorotajná" přání napsat tam, kam zavítá spoustu lidí - vždyť ono to většinou vyšlo, tak teď před vánoci to vyjít zase musí. Věřím, že už spoustu lidí prozřelo.

    OdpovědětVymazat
  2. Ukázka,jak taky můžou dopadnout vaše peníze,dary a snaha pomoci:
    http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=40583&postdays=0&postorder=asc&workarround=0&start=0
    B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevyzvednuté, případně vrácené adresátovi? To je teda fakt zásadní újma ;) M.

      Vymazat
    2. Já bych neřekla, že tam jde o újmu v tom slova smyslu, že někdo přišel o peníze nebo to ty věci (když teda nepočítám peníze na poštovné, ale to asi fakt nikoho nezabije). Ale je to příklad (jeden z mnoha a určitě se netýkají jen BC)těch akcí, kdy je ta újma v tom, že ten, kdo chtěl pomoct, má pak pocit, že to bylo k ničemu. To otráví vždycky. Nemám moc ráda akce, kde se posílají věci přímo potřebnému (taky jsem se už setkala s něčm podobným), ale radši, když je to přes nějakou organizaci, kdo věci předá,když předat nejdou, zkontaktuje, nechá si odsouhlasit předání někomu jinému. Stejně tak nemám ráda, když mi někdo na ulici lupne pod nos plechovku s tím, že je to "na děti". Lituju, nedávám, chci vědět víc. A těch akcí je skutečně strašně moc a těžko se orientovat, která skutečně je dobře zorganizovaná, která je sice dobře myšlená, ale ta organizace pokulhává a která není ani jedno. A i ta malá zklamání - jako tne odkaz hozený B, - jsou prostě zklamání, na druhou stranu zase lidé víc přemýšlí co je a co není smysluplně organizované.
      Plan.
      PS: Trochu mě zarazilo, že nikde už nebylo vysvětlené, co se stalo, proč se ty balíky vracely, jestli ty, které došly, posloužily čemu měly. Já myslím, že pro ty, kdo se angažovaly, to určitě "újma" je, v tom, že jejich dobré úmysly vyšly naplano. A není to ješitnost, taky by mě to mrzelo (a to nedovysvětlení ještě víc). Pokud jde o ješitnost, i ta se v charitě objevuje, znám několik lidí, kteří si svoji samolibost umí právě přes charitu pohonit docela pěkně.

      Vymazat
    3. MM,kdo psal o ujme?Neprijde ti ale zvlastni poradat sbirku,ktera pak skonci tim,ze se chudacek pan ztrati?Vysvetleni netreba.Lapneme si jineho a zmatene,neorganizovane pomahame dal.Prvni nesmele hlasky,ze s nejvetsi pravdepodobnosti bude mit pani nekterych veci nadbytek,zaniknou v srdickujicim a dojimajicim se davu.No co,dame je do kojenaku(ktery se bude rusit)nebo do charity.Ono to nejak dopadne.Doufam,ze pani o pomoc skutecne stoji,ze se nevypari.Sama jak se zda neni.Jakesi zpravy o rodine prosakly.S urcitosti nevim nic.K mani je pouze pohadka napsana zbrklou pohadkarkou.

      Vymazat
    4. Planetko, anonyme, o tom, že některé akce jsou organizované zbrkle, že se může stát, že nedojde k pro dárce uspokojivé zpětné vazbě, se nepřu. Ovšem po B. úvodu k odkazu jsem čekala minimálně něco jako reportáž z nově otevřeného secondhandu v Karlových Varech.

      M.

      Vymazat
    5. MM, tak já ten odkaz taky rozklikla s horšími představami :-). Ale stejně si myslím, že i to rozčarování dárců, kvůli zbrklosti pořadatelů (a nemluvím o nějaké zlé vůli, opravdu jen o tom, že ta tu je, ale ta praktická stránka kulhá) charitě jako takové neprospívá, mnozí si pak už hodně rozmýšlejí, do čeho jít, jestli to zase nedopadne stejně... Na druhou stranu, jak už jsem psala, to, že se lidé budou víc zamýšlet, donutí organizátory lépe fungovat a může to být nakonec přínosné.
      Plan.

      Vymazat
    6. V tom, že si někteří rozmýšlejí na základě zkušeností, do čeho jít, nevidím vůbec nic špatného.

      Co se týká těchhle materiálních sbírek, tak nevím, jak jiní, ale obvykle do nich uvažuju o věcech, které mám v plánu v podstatě vyhodit (protože prodejné už nejsou nebo jsem líná se tím zabývat), akorát čekám na příležitost, jak je umístit o něco vhodněji než k popelnicím. Takže bych do zaslání investovala pouze nějaký obalový materiál, čas a poštovné, tedy zhruba jako když vracím zboží koupené na internetu.
      M.

      Vymazat
    7. Maggie, to mne opravdu překvapuje. Vskutku nevidíš nic špatného na tom, že někdo někoho v rámci charity napálí? Opravdu jsi toho názoru, že někdo vystrčí na internet svoji "zoufalou" životní situaci, aby tím jen dojil ty ostatní? Opravdu Ti nic na tom nepřijde špatně?
      I.

      Vymazat
    8. MM já myslím, že si v podstatě rozumíme
      a) je dobře, když lidé přemýšlí, do čeho jdou
      b) materiálně se mě jistě nedotkne, že se mi poštou vrátí stará deka, taky v těhle případech posílám věci, kterých bych se stejně zbavovala
      c) ten pocit zklamání, že ta deka nepomohla, jak jsem chtěla a přála si tam podle mě taky je a organizátoři by tohle neměli pouštět ze zřetele a být si co nejjistější tím, co pouští ven
      Takže myslím, že v nějakém zásadním rozporu nejsme.
      Plan.

      Vymazat
    9. Nepřijde mi odsouzeníhodná osoba, která pro někoho dobré víře zorganizuje pomoc a ten dotyčný po čase zmizí z dosahu.

      Z toho citovaného příběhu nevyplývá nic o tom, že dotyčná osoba pomoc skutečně nepotřebovala, že šlo o podvod a o dojení.

      M.

      Vymazat
    10. MM, předpokládám, že ten příspěvek v 19:55 není odpovědí mě, protože já jsem naopak vždycky zdůrazňovala, že organizátor může (a asi ve většině případů má) dobré úmysly...
      Pokud jde o citovaného zmizelého z příběhu... tak měl-li mobil, minimálně mohl dát vědět nebo hodit zprávu někam do schránky, nepřijde mi správné z jeho strany nejdřív pomoc přijout a pak nechat organizátora takhle bez odpovědí.
      Plan.

      Vymazat
    11. A ty z toho vyčítáš, že šlo o to někoho podojit, kde?

      A bez ohledu na čtení nečtení, na balících starého oblečení a hraček - které si nota bene přestane vyzvedávat - se skutečně nikdo báječně nenapakuje.

      M.

      Vymazat
    12. Planetko, 19.55 i 20.12 jsou odpovědi Ivče.

      Ke zmizelému - ne, není to korektní, samozřejmě, nicméně to stále nevypovídá o úmyslu někoho podvést. Koneckonců materiální pomoc tohoto typu bývá zpravidla směřovaná na lidi na hranici sociálního vyloučení, potíže se sociální interakcí a komunikací se dají očekávat.

      Krom toho, když už o tom mluvíme, bez nutné souvislosti s diskutovaným případem, odříznutí se od těch, kteří mi pomohli (ze studu, pocitů viny., že jsem si neuměl pomoc sám, pocitů vděčnosti, které mě omezují ...) není tak neobvyklým jevem, napříč sociálními skupinami a bez ohledu na to, zda je pomoc materiální nebo jiná.

      M.

      Vymazat
    13. Maggie - nevyčítám ..... já o této "charitě" nepsala, jen jsem reagovala na rozjetou diskusi. Jistě se na vráceném balíku nikdo nenapakuje :-), o tom žádná. Jen bych tak nějak konstatovala, že nikdo na začátku nevěděl, jak to je :-), krom té, která všechny do charity uvrtala. A o tom byl můj článek. Chápu, že to nechápeš :-)

      Vymazat
    14. Aha. A že to uvrtávající věděla a nenapsala vyplývá z čeho?

      M.

      Vymazat
    15. MM,je známo,že ty ráda senzace a překvápka.Třeba jako první vyslepičit na cizím blogu novinku,která se tě vůbec netýká.No ale to sem nepatří.Přestože si nenašla odkaz na velkou rybu,tak mi věř,že i ty malé čudly o ledasčem vypovídají.

      Vymazat
    16. Anonymní, věřit někomu, kdo má takovéto rychlé úsudky o mé osobě, opravdu nehodlám.

      (a to, co sem dle tvých vlastních slov nepatří, byl můj nemilý zkrat, kterého mi bylo líto a za který jsem se omluvila)

      M.

      Vymazat
    17. MM: ad.20:53 S tím samozřejmě naprosto souhlasím. Jen jsem psala o úhlu pohledu těch, kteří něco posílají (o faktickou cenu nejde) a o jejich případném rozčarování, že vlastně pomoct nemohli. Pak mi přijde lepší neposílat na adresu (obecně) jakéhokoli obdarovávaného, ale na nějakou centrálu, odkud se to rozveze, rozdělí, případně přerozdělí, pokud někdo z cílové skupiny zmizí a dárcům se u dveří nehromadí balíky zpět.
      Plan.

      Vymazat
    18. Planetko, v případě organizace je to jistě rozumné, v případě organizujícího jednotlivce se zase nevyhneš možnému nařčení z podvodů ... Oba způsoby mají svá plus i mínus.

      Jinak co se týká charitativních organizací obecně, je mi sympatický systém anglických charity shopů, tam funguje velmi hladce, díky celonárodní organizaci je i dobrý výběr zboží pro nakupující, nakupovala jsem i v "charity antikvariátu". Bohužel v ČR je to myšlenka dost složitě prosaditelná, o něco se pokouší organizace Sue Ryder, ale vzhledem k neznámosti konceptu je výběr mizerný, obchůdky příliš zapadlé, klasické second-handy, které to zboží takhle z Británie vozí, mají výběr lepší.

      M.

      Vymazat
    19. Pořád o tom přemýšlím a sama nevím, co si pořádně myslet. Pokud je třeba poslední příběh pravdivý, pak paní na tom není tak zle, aby jí začala pomáhat nějaká organizace a jediná její šance je, že pomůže právě třeba nějaká známá, která je schopná oslovit víc lidí.
      Co mi vadí je, že nevím, o koho se jedná. Tedy jestli to pravda je nebo spíš výmysl. Označení potřebné osoby 'královnou' mi nestačí. Nechodím na stránky tak často, abych věděla, jestli příběhu mohu věřit jen na základě napsaného a dle organizující osoby.
      Pokud by to vše byla pravda, nemám problém okamžitě něco poslat, ale pokud není, nebo je jen poloviční, pomáhat prostě nemůžu. Na to mám sama co dělat a i vyhozené poštovné by mě sakra mrzelo.

      Takže když to shrnu, pohádka o královně je sice hezká, ale jako žádost o charitu zoufale nedostačující.

      X.

      Vymazat
  3. Dekuju za tenhle clanek. Ja v krame nejdu po zarivem obalu, ani po jinych lakadlech. Na reklamu nedam. Jdu po slozeni vyrobku, po necem, co je dane a co se zadnou pohadkou na obalu proste neda poprit. A porad doufam, ze takhle nenalitnu...
    Dnes, kdyz jsem byla na socialce ze zoufalstvi vyrizovat hmotnou nouzi, jsem si vzpomnela na ty "potrebne" z internetu. Na ty, kteri o sobe davaji vedet, nebo to za ne delaji jini. Uvedomila jsem si, jak jim takova reklama na internetu vlastne usnadnuje zivot... Ja bych si k nim do rady ale nestoupla. Hanba by me fackovala.
    Nejanonymnejsi anonym

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, aby se ta špatná životní situace zlomila a bylo jen dobře :-).
      I.

      Vymazat
  4. Nejanonymnejsi anonyme, drtivá většina "potřebných"¨na internetu nejsou vůbec potřební, ale drzí, hamižní a uřvaní jedinci, kteří mají bohužel povahu a žaludek vykřičet o sobě vše do světa, litovat se veřejně a přijímat očekávanou pomoc. Velká většina těch opravdu potřebných takovou povahu nemá. A žaludek na to už vůbec ne.
    R.

    OdpovědětVymazat
  5. Moji rodiče mě vychovali naprosto špatně. Naučili mě, že pomoci druhému je samozřejmost a tak jsem posílala složenky českým i meznárodním nadacím. Vůbec mě nenapadlo, že touhle pomocí víc škodím než pomáhám a to odmyslím fakt, že se k potřebným dostane tak desetina. Stát někde s nataženou rukou umí každý a když budu takového člověka stále podporovat, nikdy se nenaučí nést zodpovědnost za svůj život. Když mi docvakla tato jednoduchá souvislost, přestala jsem se stydět, když jsem odmítla zaplatit další příspěvek pro potřebné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Platím jen tam, kde vím, že je to potřeba :-). A je mi dobře.

      I.

      Vymazat
  6. jak jsem se poučila, co se této pomoci týče a hlavně již nedám na psané internetové slovo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Internet strašně kecá :-). Ale to už asi víme obě.
      I.

      Vymazat
  7. pro I Spíš někteří, kteří se na něm jako chudáci prezentují - ti totiž nemají málo! Jsou prostě zvyklí, že důvěřiví lidé posílají a posílají snad úplně všechno, aniž by se nějak převědčili, jestli je to všechno tak, jak je napsáno. Říká se, že papír snese všechno a stejné je to i se psaním na internet . Proč nenapsat, když jsou lidi "blbí" a jsou ochotni posílat.

    OdpovědětVymazat
  8. Na celém královském příběhu je divné, že královna nemá rodinu ani kamarádky, které by jí pomohly. Pár opuštěných těhotných nebo mamin s miminem je i v mém okolí a první krok v takovém srabu byl vždycky krok k blízkým, copak tahle královna žila v izolaci a byla odkázaná jen na chlapa?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak moc chtěli dítě a nemají pro něj ani ručník.Mi to smrdí.

      Vymazat
    2. Tak tohle už fakt trochu přeháníte. Můžu se zeptat, jak dlouho jste se snažily o dítě? Kolikrát jste při tom potratily? Mě stačily naprost tři neúspěšné pokusy IVF a tři potraty a když se konečně povedlo, tak jsem opravdu nekupovala vůbec nic tak minimálně do osmého měsíce, protože jsem se prostě celý těhotenství klepala, že to zase nedopadne. A to jsme to dítě taky tak moc chtěli. NEvíte o tom vůbec nic a plácáte kraviny, s prominutím.

      Vymazat
    3. Potratila jsem pětkrát, přesto jsem, když to konečně vyšlo, nečekala do osmého měsíce s nákupy. Jo, s kočárkem, z pověrčivosti, ale jinak, od nějakého 18 týdne už jsem si prostě nějakou tu radost z nákupů dopřála. Takže taky nemůžete zevšeobecňovat. A opravdu znám víc potratářek, které si na dítě něco připravily, než těch, které by nepřipravily vůbec nic. Tentokrát inko, považuju to jen za své soukromí.

      Vymazat
    4. Ano, někdo se bojí víc, někdo míň. Pro mě prostě ani 18 týden nebyl tou hranicí, to fakt až moment, kdy jsem si říkala, že by to miminko už zvládlo, pokud by se narodilo. Vy to třeba máte jinak, ale rozhodně je hodně necitlivé, někoho podezírat jenom proto, že má strach, že o své miminko zase přijde a raději nákupy výbavy nechává na poslední chvíli. Udělala jsem to naprosto stejně a teď zírám jak zjara, že si někdo jako mohl myslet, že bych to dítě nechtěla nebo co. Ach jo...

      Vymazat
    5. Jen pro přesnost, nejsem autorka původního příspěvku na toto téma, jen reaguji na ten váš pod ní.

      Vymazat
  9. myslím, že někteří lidé neumí žádat, někteří neumí dávat, mnozí neumějí přijímat. jednou jsem jedné známé dala banán, když měla hlad. dala jsem jí ho moc ráda, a fakt mne překvapilo, že mi druhý den přinesla jiný "vrátit". neuměla můj dar přijmout. mám doma plno věcí, které nepotřebuju, a když budu vědět o někom, kdo by to využil, např. když někdo založí diskusi že něco z toho potřebuje, opravdu moc ráda mu to věnuju. takže třeba nejanonymnější anonym neumí požádat o banán? proč? proč by tě hanba fackovala? pravděpodobně by ti plno lidí moc rádo pomohlo, kdybys požádala..... je plno lidí, pro které je autosedačka po jednom dítěti nebo peřina prostý banán, který rádi komukoli darují, aniž by měli potřebu jakkoli pátrat po důvodu potřeby, oprávněnosti požadavku, motivech, a tak vůbec. určitě jsou lidé, kteří to zneužívají, ale to neřeším, po tom nepátrám, proč? jo, napadá mne jistá specifická osoba, zde již mnohokrát propíraná, která ale žije v nějakém jiném matrixu, neví si rady ani sama se sebou, natož s hospodařením, a našla si zálibu či jistotu ve využívání jiných. no co. přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. jo, pomoc z pohádky o královně je trošku živelná, profesionál by se s tím určitě vypořádal systematičtěji, "profesionálně". no a co? jo, jsem divná, já vim :-) nechci nikoho o ničem přesvědčovat, buďte si kritičtí, nedůvěřiví, podezíraví, opatrní, a já nevim co.... mně se žije spokojeně když jsem přející, dávající, přijímající.

    PLenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plenko, jsem moc ráda, že jsi jaká jsi. Pošli mi taky něco, co vám doma přebývá, určitě to využiju a kdyby náhodou ne, tak to pošlu dalším potřebným.

      Nestydím se ani žádat ani přijímat :-))

      Del.

      Značka: ironie

      Vymazat
  10. Plenko, takhle tvoje charitativnost vypadá na první pohled báječně, ať už se týká darování věcí či dobrých rad. Jenže každá pomoc by měla v první řadě pomoci obdarovanému - myslím opravdu pomoci. Dobrý pocit z toho, že někomu pomáhám je samozřejmě bonus navíc, ale rozhodně by to neměl být důvod k pomáhání. Pak totiž nejde až tak o pomoc, ale o pošimrání vlastního ega.

    X.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. X, to bysme ale mohly doooouze filosofovat. O tom jaká pomoc je skutečná pomoc, a jaká pomoc v důsledku hází pořebného do hlubších problémů. Ale ono to je ještě trochu jinak, já se, ani nic materiálního neobětuju, pro mne to jsou fakt BANÁNY, takže něco co můžu bez mrknutí oka postrádat. Pokud by Tě poštovné mrzelo, a chybělo Ti, a bylo by Ti líto, že jsi o něj přišla, tak už nejsme u banánů :-) Já naopak, ty věci neobětuju se sebezapřením, ale jsem ráda že nemusím fotit, zmenšovat fotky, vkládat je na MMB, a jakkoli se tím zabývat, jako píše MaggieMae. Proto jsem takovou věc ochotna věnovat i někomu, kdo ji nutně nepotřebuje, ale chce si jen přilepšit. Prostě ji chce, já se jí ráda zbavím, a jsme oba spokojeni. Stejně já, když mi odejde žehlička, můžu založit diskusi, zda nemá někdo nějakou starou nepoužívanou, a pokud ji někdo má, a chce mi ji věnovat, tak to udělá. Netvrdím, že umírám hlady, a nemohu si ji koupit. Můžu, ale třeba si raději vezmu nějakou starou nepoužívanou, kterou by daná "náročná" osoba už vyhodila jako nemoderní. Pokud by mi někdo se sebezapřením věnoval žehličku, kterou by raději prodal a měl u ní zisk, tak nechápu proč to dělá? Dlouze tu přemýšlím nad situací, kdy někdo obětuje peníze ve víře, že pomáhá někomu, kdo je na tom domněle hůř, a pak se zjistí, že vlasně ne. To nedokážu uchopit. Mám to totiž asi úplně jinak nastavené :-)
      PLenka

      Vymazat
    2. Upřímně, Plenko, kdybys někomu darovala třeba 2000 nebo 20000 nebo třeba jen 200 a pak jsi zjistila, že si chtěl jen přilepšit a současně má doma pod polštářem 10x tolik... stále by tě to tolik hřálo u srdéčka? Jako buď by ses kochala tím, jak jsi úžsaná a štědrá a já nevím co ještě, pak teda nejde moc o charitu jako takovou, ale o sebeuspokojení tvého ega... nebo by ses zdravě naštvala, žes podporovala lháře a podvodníka. To by mě osobně na tom vadilo, i kdybych ty peníze nakrásně mohla postrádat. Právě proto, že je mohl dostat někdo potřebný a ne mazaný podvodníček.
      Plan.

      Vymazat
    3. Plenko, myslím, že ta první strana věci - skutečná pomoc versus pomoc házící do větších problémů - je docela důležitá. To si snad vysvětlovat nemusíme. Jak se říká, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly...

      Trochu se mi zdá, že to vše zaměňuješ s recyklací věcí, což považuju za velmi sympatické, ale nemělo by se to falešně nazývat pomocí v nouzi. Když někdo napíše žádost o starší věci a jiní lidé se takových věcí rádi zbaví a těší je, že věci neskončí na skládce nebo ve spalovně - pak je všechno v naprostém pořádku. Ale je to úplně jiný případ, než když někdo vybírá na charitu pod záminkou životní tísně, lidé dávají, protože chtějí pomáhat a protože mohou něco obětovat, a pak se třeba provalí, že o žádnou nouzi nešlo a někdo z toho má sport a je to vlastně jeho forma výdělku.

      (Teď tím proboha nemyslím nic a nikoho konkrétního!!! Jen o tom uvažuju a říkám, že když chci pomoci někomu v nouzi, chci vědět, že příběh je pravdivý a obdarovaná osoba mou pomoc OPRAVDU potřebuje).

      Je zkrátka docela velký rozdíl v tom zbavit se peněz či něčeho jiného, co moje rodina potřebuje (ale někdo jiný je ještě potřebnější, tak si trochu utrhnu od huby) a nebo se efektivně zbavovat starých krámů.

      X.

      Vymazat
    4. Jo - Planetka to tou poslední větou vyjádřila naprosto přesně. Nemám tolik, abych mohla dávat všem, kdo natáhnou ruku. Proto, když chci pomoci, tak někomu, kdo to opravdu potřebuje.

      X.

      Vymazat
    5. Plenetko,

      (mimochodem, oceňuji, že jsi se odhalila a "vím s kým si píšu" :-))

      http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=111697

      zde má příhoda. Dala jsem 200 člověku, který zjevně lhal, ale poprosil mne o peníze, a já mu ráda dala, kolik jsem v ten daný moment mohla postrádat. Nezlobím se na něj, že lhal, ani na sebe, že jsem nalítla, neudělala jsem to omylem, ani pod nátlakem, prostě jsem chtěla vyhovět jeho prosbě. Můj muž si o mně myslí, že jsem blázen, a on se hodně zlobil. Zlobil se na mně, že něco takového dělám, že podporuju lháře.. fakt nevim. Skoro si myslím, že ne, že bych se nenaštvala :-)

      X., jo, asi jo, já měla pocit, že diskuse vznikla v souvislosti se sbírkou věcí pro novorozená dvojčátka, a já si to vysvětlila jako vítanou možnost zbavit se dětských peřinek, a někdo jiný si to možná vysvětlil jako životní tíseň :-)

      PLenka

      Vymazat
    6. Ale jo - tohle chápu, tys mu, Plenko, nenaletěla, tys věděla, co děláš, že ti kecá atd. Taky jsem dala holce, která tvrdila, že je to na autobus, evidentně nebylo, ale prostě jsem jí tu stovku dát mohla. Pak člověk ani nemá nárok cítit se ublíženě nebo podvedeně... Ale musí vědět předem, že to, co dělá, dělá za výše uvedených podmínek. Pokud to neví, tak pak na ten pocit, že byl podvedený a kdyby to věděl, tak ty prachy (věci) dal jinam, nárok má...
      Pokud jde o darování věcí, taky jsem teď přes BC něco udala, jsem ráda, že to ještě poslouží, ale zase - dala jsem vědomě dál věci, které jsem nepotřebovala, nebrala jsem to, jako že dělám "dobro". Jenže když budu mít někde prezentované, že to jde na dobrou věc a ono se to pak vrací atp., tak se vrací ty "divné" pocity. Je to prostě o tom, na jakém základě, na jakých informacích stavíš...
      Jinak v té diskuzi, na kterou dáváš odkaz jsem vůbec nefigurovala :-) Ale už jsem tu psala, že na BC začínám na J a tady to neužívám, protože jsem byla požádána, abych si krafala anonymně, protože jinak se mi přspěvky odtud objevují mezi pracovními odkazy. Ale poznat mě, myslím, je a ani mi nejde o to, aby nebylo. Ostatně i tenhle nick Planetka má do jisté míry něco společného s tím z BC :-)
      Plan.

      Vymazat
    7. Plenko, jasně že tahle diskuze vznikla na základě oné sbírky. A nevadí mi, když se někdo bude chtít zbavit starých peřinek, vždyť až se jich klidně zbaví. Ani si nemyslím, že na peřinkách a flekatých bodýčkách by se někdo napakoval. Ale třeba na nových plenkách a penězích už ano... A to je právě ten moment, kdy chci mít "jistotu", že posílám opravdu potřebnému.
      (ty uvozovky proto, že jistotu v životě nemáme skoro v ničem :)
      Protože úplně konkrétně já sama po dětech už téměř nic nemám a vážně jsem uvažovala, že pošlu třeba něco ze svých zásob drogerie, což by v důsledku nebylo v řádu desetikorun, ale stokorun. Jenže mi to nakonec začalo vrtat hlavou a znovu opakuji - aniž bych jakkoli podezírala organizující osobu, to fakt ne. Ale prostě a jednoduše mi došlo, že pohádka o královně mi nestačí.

      Jinak k tvé příhodě - také mám svou. Je to už hodně let, kdy mě v metru oslovila dívčina se žádostí o příspěvek na nějaký útulek. A přibalila k tomu báchorku, že dárci budou zveřejněni v Reflexu. Měla štěstí, já nechala ten den mozek doma a odevzdala jí stovku (o zveřejnění jména jsem ovšem opravdu nestála :). Slečna si něco zapsala a tím to skončilo, metro přijelo, obě jsme nastoupily a jely. Po chvíli koukám, jak tam o kus dál slečna sedí, vypadala že usíná, také jsem si ji konečně lépe prohlédla...a došlo mi, že čoklové z mé stovky nic neuvidí, zato slečna bude mít na další dávku.
      No a otázka zní - komu jsem tím pomohla, pokud jsem vůbec někomu pomohla? A mám mít dobrý pocit, že jsem vyhověla její žádosti?
      Ne, nejsem zpětně naštvaná, jak jsem tenkrát byla blbá. Beru to jako ponaučení, že i charita se musí dělat dobře.

      X.

      Vymazat
  11. Jooo, ta touha stale nekoho zachranovat. Jedno koho.

    iii

    OdpovědětVymazat
  12. Stale aktualni clanek.

    OdpovědětVymazat