čtvrtek 26. července 2012

Zamyšlení

nad šlechetností.


Z mého pohledu ovšem tato šlechetnost v sobě nese trochu hořkosti. Možná ani ne trochu, ale hodně.

"Místo odpočinku si zvolil můj muž sám, své přání mi sdělil tři týdny před svou tragickou smrtí. To koneckonců všichni, kdo blog čtou, ví.
Já ho na rozdíl od rodiny respektovala, přesto jsem souhlasila s rozdělením popela do dvou uren a část jeho je tedy na hřbitově v Pardubicích."

Přemýšlela jsem nad tou větou dlouho, protože kdysi jsme stáli v rodině před podobným problémem. Postupně jsem se přelila od vzteku, přes údiv nad tím, že se lidi v produktivním baví o tom, kde chtějí být pohřbeni (proti gustu, my se o tom doma teda nebavíme, pročež jsem o tom přemýšlela a fakt netuším, kde chci být pohřbena, pročež si stejně myslím, že už mi to bude jedno), až k úvaze, při níž mě mrazí.

Máme hrobku, rodinnou, z matčiny strany. Máme ji ale mimo Prahu. A tak jsme tam tátu pohřbít nenechali. A tak můj táta a moje máma budou jednou ležet každý někde jinde. Proč jsme to udělali? Protože moje babička, tátova máma, by za ním nemohla chodit. Nutit ji, aby v 80-ti letech cestovala kamsi za Kolín, kam autobusy jezdí v úterý a v dubnu, je opravdu hloupost.

A teď k mé úvaze. Ano, přání zemřelého by nám, kteří jsme zde zůstali, mělo být svaté. To ano, o tom žádná. Na druhou stranu jsme to my, kdo zde zůstal, kdo jde dál a žije. A k životu bez milované osoby (vím, o čem mluvím) patří i okamžiky, kdy se potřebujeme zastavit a na toho, kdo s námi není, vzpomínat. Se slzou v oku nebo se smíchem (jééé, ty příhody, ty vzpomínky). Prostě někdy potřebujeme žít s tou vzpomínkou a představou. Někdo víc, někdo míň. Vím, že mojí babičce se žije hůř než nám. Život by měl být zařízen tak, aby děti přežívaly své rodiče, ne naopak. Jenomže to tak někdy není a nám nezbývá, než se s tím vyrovnat. Můj otec zemřel mlád, nicméně jsem byla vždycky přesvědčená, že já tady prostě budu dýl. A tak věřím, že i moje babička byla přesvědčená o stejné zásadě života. Že ona zemře dřív než její děti (jj, umřeli jí oba synové, navíc v rozmezí 6 měsíců). A nezbylo jí, než se vyrovnat s tím, že v naší rodině je to prostě obráceně. Moje matka, jakožto vdova, se mohla šprajcnout a urnu odstěhovat ke Kolínu se slovy, že chce jednou ležet vedle svého muže. Neudělala to. Ctila právo mé babičky být svému synovi nablízku. A nepřišlo jí to divné. A tak i babička ctila a ctí její právo na život a mamčina nového přítele má ráda, zve je oba na návštěvu a necítí vůči němu žádnou zášť. A taky jí to nepřijde divné. Mamka ovdověla mladá. Proč by měla zbytek života strávit pod černým tylem? Není k tomu žádný důvod.

A z čeho mě mrazí? Z té "šlechetnosti". Ne, z mého pohledu to totiž není šlechetné, dát matce možnost, aby byla na blízku svému zemřelému dítěti. Navíc v okamžiku, kdy je úplně jasné, že žádné jiné dítě ona matka mít nebude. Zatímco mladým vdovám život ještě partnera dopřeje. Nemyslím, že by právo zemřelého nemělo být respektováno. A myslím, že rozdělení popela do dvou uren bylo nejlepším řešením. Co ovšem pořád nevím, proč je to vyzdvihováno jako šlechetnost, ústupek, vycházení vstříc někomu. Copak matka zemřelého trpěla míň? Copak vdova trpí víc? Nechtěla bych být účastna tahanic nad popelem. Nechtěla bych, aby se jednou někdo tahal o můj popel. Vím sice, že už mi to bude jedno. Stejně, jako mi bude jedno, kam mě ti, kteří zůstanou, umístí. Budou to totiž oni, kdo bude muset jít dál. Jedno si však přeju, aby místo, kam mě uloží, bylo přístupné všem, kteří si se mnou budou chtít přijít pokecat. Měli by tu možnost totiž mít všichni.

72 komentářů:

  1. Nesnáším pohřby a netajím se tím, ne kvůli aktu rozloučení ale protože prostě o to rozloučení tam nejde. Stejně tak nelze stanovit, kdo trpí v dané chvíli víc, bohužel velice často, prakticky pravidelně, se kolem jakéhokoliv pohřbu strhne právě diskuse na tohle téma vyvolávané ženami typu "plačky". Mlčeti zlato v tomto případě....i v jiných samozřejmě, ale to víme dávno. Já jen doufám, že tímto blogem to výše zmiňované (ačkoliv nejmenované, mmch nechápu proč ne...)konečně dojde....
    A Ivčo ještě jedna připomínka, chtělo by to uvádět citace ;-) nechci tu být za úču:-)))), ale přišlo by mi to víc narovinu....;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, pod "zdroj zde" se skrývá odkaz :-), ovšem připouštím, že to není viditelné, takže to jdu nějak vybarvit nebo podtrhnout.

      Vymazat
    2. Podtržení se, nevím proč, nezdařilo, nicméně jsem to začervenila, tak snad to je jasnější.

      A k tématu .... nejmenovala jsem, nějak jsem neměla důvod. Prostě po rozkliku je jasné, kdo pravil.

      K otázce pohřbů - ano, nemám tak nějak pocit, že bych se v jejich návštěvě vyžívala a snad neznám nikoho, kdo by na podobné sleziny chodil rád. Na druhou stranu to prostě beru jako možnost dát dotyčnému sbohem.

      A jinak - myslím, že nedojde, ale to si prostě jen myslím.

      I.

      Vymazat
    3. V pořádku, už to došlo i mně....:-DDDDD, omlouvám se za natvrdlost....:-D

      Vymazat
    4. v pohodě, ono se to tady fakt nezobrazuje moc dobře :-), v textu v administrátorském rozhraní to mám podtržené, ale tady se to nepodtrhne :-(, tož to není zase až tak Tvoje chyba :-)))

      Vymazat
  2. No, co říct.... Smutné, smutné, smutné a pravdivé.
    O mrtvých jen dobré... Jen doufám, že po smrti snad už nic není, protože dívat se na to, co se děje nad hrobem, je občas k pláči.
    Del.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrá kritika,neosobní, s vyšším cílem. Bravo Ivo.

    My se doma na téma úmrtí bavíme. Ne často, ale znám přání obou našich rodičů, jak by chtěli mít uložena těla, až k tomu dojde. Myslím si, že je to tak správně.

    Linka

    OdpovědětVymazat
  4. Nedá mi to se nezeptat, píšeš, že otec umřel mlád, ale že jste ho nepohřbili v matčině hrobce, protože by babička v 80ti letech nemohla hřbitov navštěvovat. Trochu mi to nesedí, že jste tak dopředu mysleli, jak to jednou bude.
    Možná jsem úplně mimo, ale tohle je hodně citlivé téma a každý na něj má jiný názor a jiný pohled. Já to před deseti lety zažila, maminku jsme uložili tak, jak si to přála a doufám, že jednou to tak udělá má rodina, nehledě na to jak daleko to budou mít. Ono to totiž není jen o těch návštěvách, ale přání je přání a každý se s tím pak musí poprat sám, jak moc byl ochoten ho vyslyšet. E

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. E. chápu a vnímám to také tak. Jenže on je asi velký rozdíl hlavně v tom místě, pokud se zde bavíme o místě odpočinku, které je veřejně přístupné, tak o tom žádná. Ale neumím si představit pochovat svého blízkého na zahradě, kde přístup není všem bez rozdílu dovolen. Takhle je pochována má spolupracovnice a věř, že bych kolikrát ráda zapálila na jejím hrobě svíčku a nejde to. Jo, musím se s tím vyrovnat, ale bylo by mi líp, kdybych nemusela. Hroby jsou nejen pro mrtvé, ale i pro ty, kterým v srdci zůstala díra. Del.

      Vymazat
    2. Del., asi to mam nejak divne, ale mam pocit, ze hroby jsou spis pro zive. Nevim, jak to presne zformulovat, snad se mi to povede. Prani zemreleho byt pohrben na nejakem miste, ulozim ho tam. Procez ten pomnicek k mistu odpocinku delam proto, aby zivi vedeli, ze je to tady. Tak nejak to citim ja.

      Vymazat
    3. Ivčo vidím to stejně....Asi jsem svou poslední větu napsala nějak nesrozumitelně, ale to je fuk. Tohle téma ve mně vzbuzuje zvláštní respekt a jsem sama překvapená z toho, jak těžce se mi v něm popisují pocity a postoje.
      Dnes vyměklá Del.

      Vymazat
    4. Jj, je to vymekle tema a pise se to tezce. I mne. Ale tak jsme si to vyjasnily.

      Vymazat
  5. Pri vsi ucte tady odmitam poustet z rodinnych zalezitosti vic, nez jsem udelala. Taky tady odmitam spekulovat na tema vek, vzdalenost apod.
    Svuj nazor na vec jsem popsala vyse a osobni otazky na tema kdy, v kolika apod. odpovidat jednoduse nebudu.
    a vidis, ja bych se taky poprala s pranim otce nechat se pohrbit na jeho oblibenem miste v italii, ale nejsem to ja, kdo se dival do rakve svemu diteti. Protoze matky nemaji pohrbivat svoje deti.

    OdpovědětVymazat
  6. Ivčo, napsala jsi to krásně. Mluvíš mi z duše, opravdu mi nezbývá než souhlasit. Rozdělení popela do dvou uren mi přijde taky na místě, ale nepřijde mi na místě ta šlechetnost... :-( Je to hrozně smutné téma. Ale rodiče by neměli pohřbívat své děti, a když už taková smutná situace nastane, měla by matka mít právo být mu na blízku, a to jako první přede všemi... Nelze pak mluvit o šlechetnosti manželky, která svolí k tomu, že matce část popela věnuje... :-(
    Je to smutné...
    XYZ

    OdpovědětVymazat
  7. Tak ono se to dá taky chápat (a já tomu taky tak rozuměla) ne jako ústupek ze strany vdovy, z toho, co by ona chtěla, ale jako ústupek z toho, co chtěl ten zemřelý. Tudíž mi z toho vychází ne porovnání práv matky a vdovy, ale práv zemřelého a žijících.
    A tady už prostě záleží na zvyklostech té konkrétní rodiny, jak jsou či nejsou zvyklí respektovat přání zemřelých, jak jsou zvyklí se loučit, vzpomínat... Já třeba ke vzpomínce nepotřebuji hrob, v rodině vpodstatě téměř žádné nemáme (a vím, že třeba moji rodiče je jednou nechtějí a já jsem připravená to respektovat, stejně jako že děda s babičkou nechtěli pohřeb a naši to též respektovali), vzpomínám když chci, kde chci... Jak říkám, je to prostě o zvyklostech v té které rodině a těžko lze v tomto porovnávat situace dvou různých rodin.
    P

    OdpovědětVymazat
  8. Vnimam to jinak. Jedna vec je prani zemreleho, druha vec je prani pozustalych. V tomto pripade me dost desi i fakt, ze barak se za pul roku, ci za jak dlouho, prodaval. Ze se neprodal, je vec druha. Ja tady to pravo matky rict si, jak bych to chtela, vnimam jako pravo. Prani zemreleho bylo splneno. Otazkou zustava, jak dalece by si pral spocinout na cizi zahrade. A ta horkost tam ve me je, protoze matka je tady postavena do role nekoho, kdo odmita splnit prani. Ale ono je to cele daleko slozitejsi. A budu si stat za tim, ze matky to vnimaji jinak. Nerikam lip nebo hur. Rikam jinak. A meli bychom se je taky snazit chapat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V případě postavení matky s tebou nepolemizuju.
      Ale ta přání má prostě každý nastavený jinak. Pro někoho může být přání zemřelého nedotknutelné a pak chápu, že to může cítit jako velký ústupek - ne ze své pozice, ale z té pozice přání zemřelého. No a pro jiného zase má větší váhu přání pozůstalých, tak jedná podle toho.
      (A mmch, jsem si téměř jistá, že pokud by dům skutečně prodal, urna by tam určitě nezůstala).
      P

      Vymazat
    2. A kdyby tam ta urna nezustala, jak by bylo potom splneno prani zemreleho?

      Vymazat
    3. Milá P, kdyby se byl býval dům prodal, byla by bývala urna zůstala u toho domu, je to k dohledání na blogu, kdysi jsem o tom vedla s autorkou diskusi....

      Vymazat
    4. Ta urna tam zustat mela, bylo to na blogu i jinde nekolikrat zmineno. Mela zustat pod tresni u prodaneho nebo pronajateho baraku.

      Vymazat
  9. Jelikož nevím skoro nic o zahradě, prodeji atd, proto jsem se ptala a napsala to. Pokud je to takto, tak máš pravdu a je to divné. Ale i tak je to prostě složité. U nás šlo o vyslyšení přání, ale v tom že nebyla kremace, kterou u nás odmítáme a že byla uložena do hrobky, kterou si vybrala. Všichni se za ní dostanou, tu svíčku a popovídání uskuteční. Stejně tak jako vím, co si přeje můj muž. Všichni to musíme respektovat, u nás to takhle prostě je.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. chybí podpis E. omluva :-)

      Vymazat
    2. Jiste, ze je to slozite. A proto si myslim, ze rozdeleni bylo nejlepsi reseni. Na druhou stranu tam citim tu horkost. Impulsem k teto vete byl udajne nejaky mail. Neznam rodinne vztahy teto rodiny, nicmene dedukuji urcite napeti. A cele mi to prijde k tomu zemrelemu krajne neuctive. Hlavne verejne propirani toho, kdo, kde, komu a jak vysel vstric. S tonem, ktery tam je nasazen. Ostatne jako daleko vic veci.

      Vymazat
  10. Četla jsem ve zdroji.Jako vím,že pro někoho je normální na sebe všechno vycintat,ale tuto veřejné praní špinavého prádla je trochu moc.
    B2.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě to zarazilo, snad si ani nechci představovat, co se pere v uzamčených článcích :-)
      Del.

      Vymazat
    2. Vezmu-li si fakt,že heslo dostali podle zásluh(pochlebování,souhlasné tleskání)vzorní čtenáři,ale přesto pořád úplně cizí lidi a představa,že ještě o level nahoru s intimnostmi.No ty kráso.
      B2.

      Vymazat
    3. Me nejvic zarazilo vychovatelske plesknuti pres prsty od Missorky, ktera dotycneho "skudce" potkala jednou za zivot a presto si dovoli poslat ho lecit se. Ta Missorka, ktera tak strasne nerada odsuzuje ostatni a dle svych slov si nedovoli soudit nekoho, koho nezna (viz. treba kauzy okolo Ssoniks). Tak ta Mgr. Petra Mazancova (proc ma nekdo potrebu psat si do podpisu v komentari na blogu titul?) si dovoli verejne napadnout ciziho cloveka a rict mu, at se jde lecit. Cucham ve vzduchu cosi shnileho. A vubec, co se doma uvari, to se tam ma i snist.
      A abych pravdu rekla, ani moc neverim, ze tchan od Diny udelal to, z ceho ho tam obvinila. Aspon ne v takovem rozsahu. Podle me je to jen dalsi tah, jak se nechat zasypat vlnou solidarity, litosti a soudrznosti.
      Jaja

      Vymazat
    4. Heslo od uzamčených článků na onom blogu mám.A nejsem ani tleskající, ani pochlebující. Jen se nechovám jak hyena. Témata jsou to zajímavá. A vy dámy, když ho nemáte, můžete jen trapně spekulovat a pátrat, jak se k oněm článkům dostat, když vás tak zajímají. Je mi vás líto. Myslím si, že je umění vystavět blog na ubohosti, závisti a nenávisti. Člověku se vrací jen to co vysílá do okolí.

      Učitelka

      Vymazat
    5. Vsichni ti to verime, ze nejsi ani tleskajici, ani pochlebujici :-)))
      A pokud jde o me, do zamcenych clanku bych se ani dostat nechtela, bohate mi staci cist si o holeni frndy a tresoucich spekach pri sexu, nepotrebovala bych cist dalsi pikantni eroticke historky a fantazie, tim spis, kdyz si, chte nechte, k tomu vzdy predstavim osobu autorky...
      Jaja

      Vymazat
    6. Nemám potřebu, aby zrovna ty jsi mi něco věřila. Fakt ne.

      uč.

      Vymazat
    7. Tak proč to tady vypisuješ? Snad proto, aby Ti někdo nevěřil?
      Divné ..... ale každý jsme nějaký.

      Vymazat
    8. Ale to bys mela chtit, abych ti zrovna ja neco verila... fakt :-)
      Jaja

      Vymazat
  11. Tak to jsi v mych ocich onomu blogu moc nepomohla. Navenek a verejne se pere spinave pradlo, uvnitr se probiraji zajimava temata. Hmmm, zajimave.
    Klidne nas lituj, pancelko, je mi burt, co si myslis. Faktem zustava, ze kdyz tu nekdo z odpurcu nema, co by rekl konstruktivniho k tematu, resi nasi charakteristiku. Jojo, vypovidajici.
    Mmch, ze pozdravuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám potřebu pomáhat ani onomu, ani tomuto prostě žádnému blogu kromě svého:-)Co napsat konstruktivního? K tomuhle blogu bohužel asi nic. Kde nic není ani smrt nebere. A pokud chceš pozdravovat, udělej to osobně, co ti brání. Já prostě jen nejsem schopna pochopit, že když jsi se na B-C se svými názory většinou nechytala, nebo jsi sliby nedotáhla do konce viz. Zrnka, že jsi tak zahořkla a kopeš a pliveš všude okolo. Nevím dřív se mi tvé psaní zdálo poměrně dobré, trefné a účelné. Nyní mám čím dál tím víc pocit, že máš jen potřebu se M. a D. pomlouvat a navážet se do nich. Bez vkusu a špetky slušnosti.

      Vymazat
    2. No, bylo to míněno obrazně, ale to je jedno ... stejná pravda je i to, že kdo chce pochopit, pochopí.

      Co se týká konstruktivního - mno - zrnka, hahaha, o tom bych mohla dlouze, ale opravdu hodně dlouze hovořit a psát. A třeba se jednou rozepíšu o zvláštnostech, které mne překvapují kolem Zrnek. Třeba :-).

      Co se týká toho, zda jsem zahořkla, protože jsem se s názory nechytala. Ha, zase jsme tam, kde jsme byly. Zase se tu řeším JÁ.

      Takže - suma sumárum - k dané věci nemáš, co bys řekla, takže se zase snažíš charakterizovat mně. A je to pořád a pořád dokola.

      Mmch, je příjemný večer, že? :-)

      Vymazat
    3. Jo, mmch, já bych ta zrnka moc nevytahovala. ono je tak nějak divné, že se nedají najít výroční zprávy, což si myslím, že je trochu nedostatek, když uvážím, cože je to za organizaci. Takže tohle bych asi nechala spinkat :-).
      http://www.zrnka.cz/?page_id=1361
      Hmmmmm, nikde nic. Už včera mi to bylo divné, že se nedá zpětně najít, kolikže a kam šlo peněz. Jen takový malý detailík.

      Vymazat
    4. Do Zrnek klidně šťourat budu a vytahovat je také. Ale já zapomněla, že na tomhle blogu je jediný správný a pravdivý tvůj názor a kdo přijde s něčím jiným je ubit "argumenty" tvými a tvých přisluhovaček. Je mi to docela líto, ze začátku mi ten blog přišel užitečný.

      Uč.

      Vymazat
    5. Argumenty v uvozovkach zde predvadis spis ty. O cem je tento clanek? O cem mluvis? Je to vzdy stejne, bud opravis hrubku nebo se nas snazis analyzovat. Takze asi tak.
      Jeste jsem od tebe necetla nic k jadru pudla. Asi nejaka nemoc ucitelek.
      Napis klidne, ze se mnou nesouhlasis, ale vynech u toho amaterske diagnozy, ja tady taky nesnazim diagnostikovat nekoho, kdo dava vplen sve soukromi az takk, ze vsichni siroko daleko vime, ze se mu min trepe spek pri sexu. Jen proste napisu, ze mi to prijde pres caru. A proc si to myslim.
      Kazdy jsme nejaky......

      Vymazat
  12. Paní,co uvádí titul?Přečtěte si,ale až bude opravdu nuda,venku plískanice,její deníčky od strany 167.BC odzadu.Z hlediska vědeckého se jedná o velmi zajímavý a ledacos vysvětlující materiál:-)))))))))))))
    Brouzdající.

    OdpovědětVymazat
  13. Nic mi za poslední dobu neudělalo tak velkou radost jako objevení tohoto blogu. Tleskám a děkuji :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Sice se to nehodí zrovna pod tento článek, ale je to aktuální:) Otevřu idnes, chci vědět, co je nového a z titulní strany na mně koukne - hádejte kdo? Už mně to fakt nebaví, sakra, to je snad druhá Agáta Hanychová! Celebrita, která nic nedokázala, svou tzv. slávu založila pouze na tom, že má postižený dítě a umřel jí manžel. Nic víc, nic míň. A je všude. Proč??? Ach jo.
    Sory, ale vím, že tohle je jediné místo, kde můžu toto ventilovat. R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kazdy mame pravo na 15 minut slavy. Mozna to je mysleno tak, ze kazdou hodinu 15 minut.

      Vymazat
    2. D9ky za tip, ráda si přečtu :D:D:D
      Linka

      Vymazat
  15. R., soucítím... :-/ Bacha na konzervy, z těch prý může vyskakovat taky.... :-)
    XYZ

    OdpovědětVymazat
  16. Jsem fascinována skutečností, že Diny na svém blogu hlásá, že ti co o ní víří špínu, tak se jim samozřejmě vrátí.... Že jí hergot nedojde, proč zrovna ona má tedy tak komplikovaný život a stíhá jí jedna neuvěřitelná tragedie za druhou. Proč se už taky nezamyslí nad svým chováním, které se jí též jako nám všem vrací jak bumerang? Ano vrací se jí jen to, co zasadila. Opravdu jí nezávidím nic z jejího života, ani ten sexuální apetit, který je pro ni hnacím motorem. Škoda, že si neuvědomuje, co ve svém životě za špínu zasévá ona sama. Tři měsíce po pohřbu partnera mít největší starost o shánění chlapa na netu, když má 4 děti a z toho jedno postižený, to je fakt umělkyně. No hlavně, že ONA je se sebou spokojená. Skvělá matka :-), jsem ráda, že ne moje:-)
    A just anonym

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se asi honí v hlavách dětí,v jejichž domově se střídají strejdové,kteří řídí chod celé rodiny.Stěhujeme se do Brna,stěhujeme se do Prahy,Pardubic,prodáváme dům,nestěhujeme se,neprodáváme,zůstáváme.Ovšem jen do další lásky tutovky,potom zase pružně změníme plány.
      B2.

      Vymazat
    2. O tom, že někdo má se čtyřmi dětmi, na které zůstane sám (a tedy je musí jaksi ekonomicky zaopatřit, ale i citově, věnovat se jim), čtyři měsíce po smrti muže za a) čas hledat chlapa a za b) chuť ho hledat, si můžu myslet, co chci. Někdo prostě neumí být sám. Ale vnímám to jako hrubou neúctu k pocitům svých potomků. (Spi si s kým chceš třeba den po pohřbu, ale děti do toho netahej, domů ho nevoď.) Co když ten smutek potřebují zpracovat delší dobu? A ne se čtyři měsíce po smrti táty vyrovnávat s nějakým strýčkem, co jim maminka přivleče domů a ještě jim nad hlavou mává vizí stěhování. Kdybych ztratila někoho blízkého, o to důležitější pro mě budou ti lidé, co mi zůstali a těžko se mi bude přijímat "vetřelec" a o to víc přilnu i k místu, kde žiju, k domovu. Bez toho člověka a v cizím městě, jak se pak může to dítě cítit? Není mu ztrátou blízkého naloženo už až až? Však jak těžce se někdy budují vztahy "jen" po obyčejném rozvodu, když si najednou jeden z rodičů najde nového partnera, je třeba ho přijmout nebo když se dítě s tím jedním rodičem stěhuje někam pryč a musí se nějak adaptovat v cizím prostředí, najít si nové kamarády.

      Vymazat
  17. hmm, zajímavou studií je podívat se kolik času denně D. na internetu tráví. Jsem matkou jen jednoho 4letého dítěte a musím říct,že fakticky nemám přes den čas dávat příspěvky na diskuze na různých serverech a informovat na FB i o tom, kdy a kam si odskakuju.kdy ksakru zvládá tu péči o děti,o které tak ráda píše?????? Hlavně aby lidi měli pikantní informace ze života ženy stíhané krutým osudem a sypaly se penízky na konto- to je oč tu běží. Naprostý souhlas s předchozím komentářem /tedy s poslední větou určitě/ ;-)
    Maraska

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marasko, jak by ti sdelily vicedetne matky, tak ony se ty deti zabavi, ty mas potom spoustu casu na to, abys cely svet informovala o svem intimnim zivote. A kdyz mas nahodou chut, tak se jim jdes venovat.
      A kdyz tu chut nemas, tak se klidne venujes jinym zabavam, treba seznamce, fb a ruznym diskusim.

      B2, nevim a nemyslim, ze by zrovna jasaly nadsenim.

      Vymazat
    2. Třeba tak, že se jí lidi složí na asistentku? ;-) I když přitel žijící v domácnostni pracuje nebo dokonce vlastní firmu. A co na to Milda? Pamatujete si to, jak to viděl on? A od září bude Diny pracovat taky, takže věnovat se Klárce po zbytek jejího času -??? Každého volba a srovnání se uvnitř sebe. Nesoudím, divím se... Laa

      Vymazat
    3. Ja si nepamatuju, jak to videl milda. Jak jsem tuhle zjistila, nepamatuju si toho vic :), ale o tom priste.

      Vymazat
    4. Kde píše na fb?

      Vymazat
  18. A ja se snad uz ani nedivim. Diny je takovy pokrytec, co si nevidi na spicku nosu, az je mi z toho zle.
    Jaja

    OdpovědětVymazat
  19. "Jen je toho prostě docela dost – ale já si nestěžuju !! Jsem extrovert, ve svém živlu momentálně, spokojená, děti zdravé, venku nádherně, doma je všechno na jedničku, pracovně jsem naprosto vytížená a cítím se platná ve všech směrech, kterými se proplétám – jen mám skluz v mejlech a na komentáře absolutně nestíhám odpovídat na každý jeden zvlášť."
    Proč se pořádně veřejně nepochválit a neujistit sebe i své okolí, že jsem prostě hvězda? :-)))
    Přečetla jsem poslední článek na blogu a jenom se zaraženě zeptám - kdy u jí konečně někdo vysvětlí, že je to ÚPLNĚ NORMÁLNÍ, nemít na internet čas?????? Zvlášť, když má čtyři děti, z toho postiženou Klárku? Ona pořád ještě nechápe, že pokud by se měla věnovat rodině, dětem, tak na ten internet logicky čas mít nebude?
    Ovšem ač to zezačátku vypadalo tak slibně, o děti tu opět nejde, jde o práci a kariéru... trochu smutné...
    XYZ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V článku je věta o přebalování.Nemám žaludek se k tomu jakkoliv vyjadřovat:-((((
      B2.

      Vymazat
    2. Asi si taky nechám pro sebe, co si o tom všem myslím. Bude to tak lepší.

      Vymazat
  20. Nedá mi to se nezeptat, opravdu by mě to zajímalo. Vy (skupina "šílené matky" a příznivci) někdo znáte dotyčnou Diny osobně? Nebo jenom skrz ten internet? Protože pořád mám pocit, že je něco nevysloveného, co pouhý čtenář nemá šanci z psaného pobrat.
    Děkuji.
    čtenář

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čtenáři,
      Diny zná každý. Víme, kdy kdo u ní v rodině kaká, jaký má špek, kde jí holí její milý, kolikátý milý to je. Potom víme, co jedla, jaké šaty si koupila, že má novou terasu, rozbitou klimatizaci v autě, jaký bazén si chce koupit, že jí odešla dcera, pročež se to neobešlo bez parte, přestože se dcera odstěhovala k tatínkovi. Potom víme ještě spoustu jiných věcí.

      Takže není tu nic nevysloveného, to vše je vysloveno. Včetně několika příspěvků denně, že Diny nic nestíhá. Takže my Diny známe velmi detailně. Ty ne?

      I.

      Vymazat
    2. Takže ne.

      Vymazat
  21. Měla jsem čest se s ní potkat v roce 2010 osobně. Bylo mi tenkrát divné, že si stěžovala, že tu jí opustila kamarádka a ten, že o ní šíří drby... Říkala jsem si, jak je to možné, vždyť je to naprosto skvělá ženská. Jenže čím víc jsem o ní věděla, tím víc jsem začínala chápat souvislosti a nakonec jsem dospěla k takovému postoji, jaký mám dnes. Mám pocit, že dokud jsem jí byla co platná materiální pomocí, bylo vše ok.... Nebudu to rozebírat, prostě mě pak zklamala jako člověk. Jediné co umí, je poutavě psát a to je vše. Nedivím se, že má tolik obdivovatelů :-) a klidně se podepíšu svým jménem, protože v tomhle mám svědomí čisté. Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mně to bohatě stačí na dálku :-)

      Vymazat
    2. Poutavé psaní?Ne,čistý populismus.
      B2.

      Vymazat
    3. Věro, konečně něco víc hmatatelného. Díky. Nejste v tom sama, věřte mi. Ale to je asi jasné a víte to, z toho co píšete. Mě by zajímalo, co přesně se stalo, zdá se, že používá stejnou taktiku, ale chápu, že to nemusíte chtít vypisovat na blogu. Anonym s omluvou

      Vymazat
  22. O upřímnosti:



    http://nahlizenidokn.cuzk.cz
    
Vyhledat stavbu - Všeruby (Plzeň-sever) - č.p. 95



    Řízení zástavy spr. orgánu proběhlo minulý týden

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nařízená exekuce????? co se děje?

      Vymazat
    2. Ty krááááááááso......... COŽE????

      Vymazat
    3. http://www.firmy-plzen.cz/f412468-miroslava-simkova-realitni-kancelar-vseruby-realitni-kancelare/ tak asi vi, jak nakladat s nemovitostmi :-)

      Vymazat